Možná vás překvapí, že úklid a třídění považuji za jednu z nejlepších forem psychoterapie. Proces očisty domova totiž vychází z podobného principu jako klasická psychoterapie, kde se psycholog snaží, na základě dotazovaní a komunikace se svým pacientem, naučit ho samostatně třídit myšlenky a následně je uspořádat dle důležitosti.
Úklid a třídění lze krásně využít jako formu samoterapie
Na základě jednoduchých technik si dokážete sami utřídit nejen svou domácnost, ale také se naučit bojovat proti různým neduhám jako je úzkost, deprese, frustrace, strach apod. Často totiž chaos ve věcech způsobuje také zmatek v naší mysli a duši. Kromě jiného na psychiku totiž působí hromady věcí. Nikdy se nemůžete cítit dobře v místnosti, která je neuspořádaná, špinavá a přeplněná. Tyto tři aspekty totiž přehlcují vaši mysl, která je pod neustálou palbou podnětů.
Pokud věci nemají své stálé místo, tak je neustále dokola někam překládáte a ztrácíte tím nejen svůj čas, ale i drahocennou energii. Na různých místech v domácnosti se vytvářejí shluky věcí, kterým já říkám temná zákoutí, a které způsobují, že vaše obydlí vypadá stále neuklizeně. Zorganizujete-li si svůj domov, podaří se vám nejen zklidnit vaši mysl, ale připravíte si také příjemné prostředí.
Dalším nezanedbatelným benefitem je, že okamžitě vidíte výsledek a můžete na sebe být hrdí, co jste zrovna zvládli. A nemusí se jednat zrovna o velký úklid, i uspořádání nejmenšího šuplíku u vás doma se počítá.
Nácvik třídění věcí nás také učí si postupně vybudovat systém na třídění myšlenek, učí nás to, co můžeme pustit a naopak co je důležité. Učí nás rozhodovat se, vybírat si a stát si za tím, co si v hmotném životě necháváme. Učí nás také pustit to, co už nám neslouží.
Úklid nebo samotné třídění nás dokáže pohltit natolik, že naše mysl se na chvíli vypne, takže se odreagujeme od toho, co nás zrovna nejvíce tíží.
Od frustrace k sebejistotě
Moje třídění domácnosti mi pomohlo od frustrací a vyhoupnout se z mého období temna. V době, kdy jsem neměla chuť cokoli dělat, kolikrát ani vstávat z postele, to pro mě byla ideální automatická činnost, kterou jsem navíc mohla dělat kdykoli i za asistence malých dětí. Krok za krokem jsem se pouštěla do jednotlivých částí domova a do jednotlivých položek. Každé vytřídění a zbavení se nepotřebných věcí ve mně vyvolávaly pocit uspokojení a uvolnění.
Začalo ubývat rušivých elementů a běžný úklid se stal jednodušší záležitostí, a také mě začal více bavit, protože ruku na srdce, úklid domácnosti rozhodně nepatří k mým oblíbeným činnostem. Zjistila jsem o sobě také zajímavé věci – když mi nebylo dobře sama v sobě, měla jsem chuť třídit něco v koupelně, při neshodách s manželem mě zase vábila ložnice.
Nový neznamená útulný
V prostoru našeho domova, který se sice v roce 2014 skvěl novotou, jsem se nějak pořád necítila dobře, hlavně po porodu jsem se já, velmi společenský člověk, cítila velmi stísněně a neměla jsem pocit příjemné oázy klidu a pohody, jak si teplo domova představuji. Náš výchozí stav krásně zrekonstruované patro RD dle našich představ trpělo množstvím věcí – po původní obyvatelce babičce, z naší společné garsonky, kde jsme 2 roky bydleli, a hlavně našich věcí ze 4 domácností rozvedených rodičů…
Nová obrovská vestavěná skříň praskala ve švech a vlastně všechny úložné prostory. Ve sklepě bylo x nabalených krabic a nikdo netušil, co kde je. Možná si teď říkáte, že jsem měla jednoduše vzít a ty věci vyhodit. Jenže já jsem člověk, který přemýšlí nad trvalou udržitelností, a tak vyhodit něco, co ještě slouží, mi přijde jako zbytečná zátěž pro naši matičku Zemi. Dokud jsem chodila do práce tak to ještě šlo, ale v momentě, kdy jsem začala s dítětem trávit spoustu času doma, tak to na mě vše začalo padat a společně s psychickými problémy mě uzavřelo v kruhu nepříjemných pocitů. A tehdy někdy začal počátek mé organizační éry.
Chybami se člověk učí
Na počátku to byla pouze potřeba zbavit se věcí navíc, udělat si místo. Moc jsem nad tím nepřemýšlela a automaticky jsem dávala věci do krabic například na charitu, na prodej apod. a ty jsem přesouvala do sklepa. S každou krabicí pryč jsem cítila takový ten pocit, že jsem fakt dobrá, že mi to jde. Začala jsem číst knihy a články o minimalismu, o zero waste, o KonMari metodě, koukat na declutter videa atd., a postupně jsem se snažila tyto směry následovat. Došla jsem do fáze, kdy jsem dala pryč i věci, které jsme potom za pár měsíců potřebovali, ale o tom zas v jiném článku.
Jela jsem totiž na výkonnostní vlně, na kterou jsem byla naučená z předchozího života a honila jsem se za množstvím, které šlo pryč. Asi aby mi někdo poklepal na rameno, že jsem fakt dobrá, že jsem to doma vytřídila. Jenže to nebylo ono, přestal se dostavovat pocit uvolnění a přišel stres, že ještě musím tohleto a támhleto. Denně jsem v té době měla na svém seznamu 20 položek, co v ten den musím udělat. Teprve s druhým dítětem a ještě menším objemem času na cokoli, natož na sebe, jsem si začala uvědomovat, že tohle není správná cesta, že o tom musím více přemýšlet. Moje psychické problémy se začaly ještě více prohlubovat a mě došlo, že to musí jít jinak.
Nová cesta psychohygieny
Moji skvělou vlastností je propojování a tak jsem toho využila. Zklidnila jsem se a ze všeho co jsem načetla, prošla, objevila a načerpala, jsem si vytvořila vlastní systém. Uspořádávání domova jako způsob psychohygieny. Pokaždé, když na mě začalo všechno padat, dala jsem se do třídění nebo úklidu, tentokrát jsem ale už cíleně přemýšlela nad tím, proč to dělám i jakým způsobem třídím. Přestala jsem si jednotlivé věci psát do úkolů a postupně i vynechala nutnost psát si úkoly na den. Už jsem tolik nejela na mužské vlně a naciťovala jsem se na tu ženskou, hluboko schovanou. Třídila jsem, když jsem se necítila dobře nebo se potřebovala odreagovat.
Tato činnost totiž má úžasnou vlastnost, že se dá provádět kdykoli, i když máte málo energie nebo kolem sebe máte svoje děti. Už jsem nešla po kvantitě, ale po kvalitě. Nejen ty věci zabalit a dát někam jinam, ale rovnou je poslat dál a vědět kam. Nacházet věcem pevné místo a nevytvářet tak jen další nepořádek překládáním. A hlavně tím vším si také automaticky zjednodušovat běžný úklid.
Jsem tvůrce a všestranně zaměřená žena. Pomáhám lidem, jak se laskavě zbavit zbytečností doma i v životě. Učím lidi kolem sebe zjednodušovat si žití a najít si čas pro to, co je opravdu důležité. Ukazuji, jak ŽÍT V SOULADU SE SEBOU I SE SVÝM DOMOVEM